Nastavení DHCP serveru se liší mezi WiBSD-1 a WiBSD-2. WiBSD-1 a staré verze WiBSD-2 nemají podporu pro sdílené sítě, proto v nich nelze nabízet adresy více sítí na jednom rozhranní.
Pokud však používáte nižší verzi a provedete upgrade na novou, tak DHCP server nepřestane fungovat, protože všechny později provedené změny jsou zpětně kompatabilní.
V obou verzích se DHCP server aktivuje proměnnou dhcpd_enable="YES".
Také je potřeba nastavit tyto proměnné:
dhcpd_domain_name - DNS koncovka místní sítě (stane ze domain v /etc/resolv.conf nebo ekvivalentním u jiných systému, a pokud nebude uživatel používat plně kvalifikovaná jména počítačů, tak se k nim bude automaticky připojovat tato koncovka).
dhcpd_domain_name_servers - IP adresy DNS serverů pro klienty místní sítě.
dhcpd_default_lease_time - Doba na kterou se bude IP adresa klientům stanadardně půjčovat.
V obou verzích se DHCP server aktivuje proměnnou dhcpd_enable="YES".
Také je potřeba nastavit tyto proměnné:
dhcpd_domain_name - DNS koncovka místní sítě (stane ze domain v /etc/resolv.conf nebo ekvivalentním u jiných systému, a pokud nebude užvatel používat plně kvalifikovaná jména počítačů, tak se k nim bude automaticky připojovat tato koncovka).
dhcpd_domain_name_servers - IP adresy DNS serverů pro klienty místní sítě.
dhcpd_default_lease_time - Doba na kterou se bude IP adresa klientům stanadardně půjčovat.
Stejně se v obou verzích nastavuje také statické přidělení IP adresy podle MAC adresy. Pro každé přiřazení si vybereme nějaký identifikátor, který nemusíme nikde vkládat, jenom použít. Například můžeme použít identifikátory pc1 a pc2, potom statické přiřazení provedeme následovně:
Ve WiBSD-2 a WiBSD-3 je je možné nastavit statický (permanentní) záznam do ARP tabulky, podle statického přiřazeni IP adresy na MAC adresu v dhcp.
Tato vlastnost není používána automaticky a pro její aktivaci musíte vložit dhcpd_static_arp="YES" do /etc/rc.conf.
WiBSD-1 nepodporuje sdílené sítě, proto se každé nastavení specifikuje podle jména rozhranní, na které bylo navázáno.
Nejprve se v proměnné dhcpd_ifaces určí, na která rozhranní chceme navázat DHCP server a obsluhovat tak klienty na této části sítě. Bude předpokládat že máme v dhcpd_ifaces="sis0 sis1".
Následně se používá prefix dhcpd_subnet_sis0_ pro klienty za rozhranním sis0 a dhcpd_subnet_sis1_ pro klienty za rozhranním sis1. Každému z nich je potřeba nastavit adresu sítě (address) a její masku (netmask), defaultní bránu (gateway), začátek (range_start) a konec (range_end) rozsahu, ze kterého jsou přidělovány adresy klientům.
Náleduje příklad konfigurace:
Example 2.12. Příklad konfigurace DHCP serveru
dhcpd_enable="YES"
dhcpd_ifaces="vlan100"
dhcpd_domain_name="idc.cz"
dhcpd_domain_name_servers="192.168.1.1"
dhcpd_subnet_vlan100_address="192.168.1.0"
dhcpd_subnet_vlan100_netmask="255.255.255.0"
dhcpd_subnet_vlan100_gateway="192.168.1.1"
dhcpd_subnet_vlan100_range_start="192.168.1.100"
dhcpd_subnet_vlan100_range_end="192.168.1.200"
dhcpd_host_1_hostname="notebook"
dhcpd_host_1_hw="00:02:3f:48:5d:15"
dhcpd_host_1_ip="192.168.1.35"
Ve WiBSD-2 s podporou sdílených sítí funguje nastavení velice podobně jako ve WiBSD-1. Pouze s tím rozdílem ze se dhcpd_ifaces nechává prázdné a používá se místo toho dhcpd_subnets. (Toto má pouze estetický význam, ve skutečnosti se může používat jedno nebo druhé ekvivalentně).
Do dhcpd_subnets se nevkládají názvy rozhranní ale jakékoliv identifikátory, kterými se potom odkazujeme stejně jako v předchozích verzích WiBSD-1.
Navíc se u každého jednoho nastavení sítě musí proměnnou dhcpd_subnet_sit1_iface určit na jaké rozhranní se má navázat. Část konfigurace může vypadat třeba takto:
Example 2.13. Konfigurace sdílené sitě v DHCP serveru
dhcpd_subnets="sit1"
dhcpd_subnet_sit1_address="192.168.1.0"
dhcpd_subnet_sit1_netmask="255.255.255.0"
dhcpd_subnet_sit1_gateway="192.168.1.1"
dhcpd_subnet_sit1_range_start="192.168.1.100"
dhcpd_subnet_sit1_range_end="192.168.1.200"
dhcpd_subnet_sit1_iface="wi0"
Výhodou je, že nyní může být více sítím přiřazeno jedno rozhranní.